ZDENĚK ROSENHÖFER

DO NAŠÍ NELAHOZEVSI


Pocházím z Vysočiny, kde jsem se narodil, s rodiči a třemi sestrami strávil více než polovinu svého dosavadního života a kam se dodnes moc rád vracím. Prakticky celé dětství i pubertu jsem prožil v krásném městě, Telči. Pokud jste mezi lety 1995 a 2000 zavítali na telčský zámek, je možné, že jste mě tam potkali jako průvodce. 


Po úspěšném absolvování telčského gymnázia jsem další studentská léta trávil v Olomouci, jižních Čechách a v Praze. Na Vysoké škole ekonomické v Praze jsem kromě titulu inženýr získal i první politické zkušenosti :-) Byl jsem místopředsedou fakultního a tajemníkem celouniverzitního akademického senátu. 


Už během studia jsem získal první pracovní zkušenosti řízením projektů v oblasti překladatelství a lokalizace. Další zkušenosti jsem téměř 5 let získával v jedné z největších bank u nás, kde jsem se z pobočky v Jihlavě během pár let vypracoval až na pozici trenéra pobočkové sítě. Což mělo malý „háček“ – denně dojíždět do Prahy, nebo se přestěhovat, resp. jak se mezi Pražáky říká – „naplavit se“… 


Jak zaznělo v jednom z mých nejoblíbenějších filmů – Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš – a tak i já jsem se po 5 letech v bankovnictví rozhodl ochutnat další kousky z bonboniéry pracovních příležitostí a začal se věnovat marketingu, nejprve ve společnosti O2 Czech Republic, později ve společnosti Acomware, až mě život zavál do online marketingu jednoho z největších obchodů se sportovním vybavením, do společnosti Sportisimo, kde pracuji dodnes. 


I když Praha nabízela nepřeberné množství nejen pracovních možností a příležitostí, přece jenom mě to stále více a více táhlo zpět na Vysočinu, někam, kam to má člověk pár kroků do přírody, kde se může nadechnout čerstvého vzduchu… 


Už jsem téměř balil kufry, když v tom zasáhl OSUD!!! A bonboniéra života mi dala ten bonbon ze všech NEJSLADŠÍ… Mou životní LÁSKU… Netrvalo dlouho a já jsem Prahu opustil, jen jsem se místo na jihovýchod vydal opačným směrem… na severozápad… za hlasem mého SRDCE… do Nelahozevsi.

A tak mám nakonec práci ve městě mnoha příležitostí, odkud se každý den rád vracím do místa, kde si od ruchu velkoměsta mohu odpočinout… 


A proč jsem se rozhodl kandidovat? Chtěl bych se aktivně podílet na rozvoji místa, kde tu nejdůležitější část života budou trávit i naše děti… A nic bych si nepřál víc, než aby se nejen ony do Nelahozevsi vracely… Ať už jako do místa, kde se rozhodnou strávit celý život, nebo tam, kde strávily bezstarostné a nezapomenutelné dětství… Do naší Nelahozevsi.